Popáleniny
První pomoc u popálenin
První pomoc u popálenin můžeme poněkud uměle rozdělit dle charakteru činnosti a erudice poskytovatele, v praxi jsou samozřejmě prováděny promíšeně tak, jak to situace vyžaduje.
Technická první pomoc
Cílem technické první pomoci je zabránit dalšímu působení škodliviny (teplo, proud, chemikálie...)
V první řadě je třeba zvládnout panickou reakci postiženého a zabránit mu v útěku.
Člověk s hořícím oblečením ve vzpřímené poloze hoří jako svíce - je třeba jej uložit na zem do horizontální polohy, a to i za cenu ev. násilí.
Hoření oděvu se účinně zabrání zabalením do deky, vlněného kabátu apod. Pozor na látky ze syntetického materiálu - je enormně hořlavý, jeho užitím bychom jen přiložili do ohně! Není-li vhodná látka k dispozici, pak nutno postiženého opatrně koulet po zemi.
Při poranění elektrickým proudem je zásadně nutno nejprve přerušit proud.
U chemického traumatu je třeba šetrně odstranit oblečení potřísněné chemikáliemi, aby se zabránilo dalšímu působení škodliviny.
Není-li možno urychleně opustit uzavřené hořící prostory, chraňte dýchací cesty sobě i raněnému mokrou látkou přes ústa a nos.
Laická první pomoc
Nejvýznamnějším úkonem je bezodkladné chlazení popálené plochy čistou tekoucí studenou vodou. U rozsáhlých popálenin se chladí jen obličej a ruce, větší rozsah chlazení by vystupňoval stressovou reakci, prohloubil šokový stav a mohl by vést k závažným komplikacím.
Chemická poranění se také oplachují vodou s cílem zabránit dalšímu působení škodliviny. Výjimkou jsou poleptání suchými chemikáliemi, které se jen opráší, protože by reakcí s vodou mohlo dojít k další chemické reakci.
Je-li to možné, nedotýkejte se popálených ploch rukama.
Veškeré prsteny, řemínky, pevně těsnící oděvy a boty musí být odstraněny dříve, než vznikne otok, který by zabránil pozdějšímu sejmutí a způsobil zaškrcení.
Na popálenou plochu se neaplikují žádné lokální prostředky - v danou chvíli nemají léčebný význam a jen ztěžují v nemocnici hodnocení hloubky postižení.
Přednemocniční zdravotnická pomoc
Prvním úkolem zdravotníka je posouzení rozsahu a závažnosti stavu a rozhodnutí o další léčbě a transportu.
Rozsáhle popálený pacient má být tranportován přímo na popáleninové centrum, nikoli do nejbližší nemocnice. V České republice jsou 3 specializovaná popáleninová centra:
Klinika popáleninové medicíny FN Královské Vinohrady Praha
Klinika popálenin a rekonstrukční chirurgie Brno
Popáleninové centrum FN s poliklinikou Ostrava
Správná volba příslušného pracoviště má pro nemocného velký význam, protože výrazně zkrátí dobu potřebnou k zahájení účinné specializované péče.
V terénu se z popálených ploch odstraňují jen hrubé nečistoty, rány se kryjí sterilními obvazy.
U rozsáhlých popálenin se nepodávají žádné tekutiny perorálně, pacient bývá totiž v nemocnici obvykle ošetřen v celkové anestézii.
Nejde-li transport dokončit do 1 hodiny od úrazu, mají být zavedeny 2 kanyly do periferního žilního systému. Jsou-li se zavedením kanyl problémy, postačí 1 kanyla, která ovšem musí být plně funkční. Zásadně je snaha o zavedení kanyly co nejperiferněji na končetině, aby bylo možno později stejnou žílu využít k dalším venepunkcím.
Ihned po zavedení kanyly se pokračuje infuzní léčbou, veškeré medikamenty se podávají nitrožilně - ze svalové či podkožní tkáně by se nevstřebaly.
Po zajištění pacienta je třeba informovat příslušné nemocniční oddělení, aby mělo dostatečný časový prostor k organizaci příprav na převzetí poraněného do péče.
Hranice medicínských možností při léčbě popáleninových úrazů se pořád posouvají. Již existují případy, kdy se lékařům podařilo zachránit život i lidem s popáleninami na 80 až 90 procentech těla. Na to však nelze spoléhat – tato zranění stále patří k těm nejvážnějším. Opatrnosti tedy není nikdy dost a také informace o tom, co v případě popálení dělat, nestačí shánět, až když se něco stane.
1. 4. 2008 10:14
Podle doc. MUDr. Kleina z Kliniky popáleninové medicíny 3. LF UK a FNKV v Praze sice díky lepším technologiím a vyšší bezpečnosti práce oproti minulosti pokleslo množství popáleninových úrazů v průmyslové výrobě, ale na druhé straně zase stoupl jejich počet v důsledku volnočasových aktivit. A to právě těch, které s jarem nabývají na aktuálnosti - grilování, kempování s táborákem či vařením v kotlíku na ohni, „pálení čarodějnic“ apod.
Nejzávažnější jsou popáleniny u malých dětí (nemají dostatečně rozvinutý imunitní systém a jejich pokožka je velmi jemná) a u starších lidí (obvykle už trpí řadou chorob, jež zranění komplikují). „Přitom právě tyto dvě skupiny jsou zároveň nejvíce rizikové,“ říká MUDr. Klein a dodává: „Batolátka na sebe často zvrhnou vařící kávu, čaj, polévku či rychlovarnou konvici, sáhnou si na gril nebo ho na sebe dokonce strhnou atd. Starší lidi si zase způsobují úrazy vinou toho, že mají sníženou pohyblivost, pomaleji reagují a snadno upadnou.“
Nejlepší lék je studená voda
Pokud přes všechna bezpečnostní opatření k popálení dojde, je třeba jednat pohotově a přitom s rozvahou. První věcí je samozřejmě postiženého uhasit, pokud hoří, a v případě opaření rychle svléknout oděv nasáklý vařící tekutinou.
Laik se však nemá snažit odstranit z těla „připečenou“ látku – to udělá až lékař po podání analgetik. Je-li popálenina rozsáhlejší, je třeba bezodkladně zajistit převoz zraněného do nemocnice, a to nejlépe přímo na odborné pracoviště.
Jestliže je však popálena jen malá část těla, dokáže poskytnout první pomoc i laik. MUDr. Klein doporučuje chlazení studenou vodou. „To je nejlevnější, nejdostupnější a nejúčinnější prostředek, který mnohdy dokáže zabránit i vzniku puchýřů.“ říká.
Ale pozor – chladit se smí pouze obličej, krk a ruce. Rozhodně ne celé tělo - to by se zraněný podchladil. Už tak je mu v důsledku šoku zima. Lepší je postiženou část těla do studené vody ponořit, než ji omývat proudem, protože to je bolestivé. Chlazení má trvat tak dlouho, dokud přináší úlevu – tedy do okamžiku, kdy už po vyjmutí z chladné vody popálené místo nepálí.
Babské rady se nedoporučují
Dalším krokem je zabránit infekci, tedy vyčistit okolí rány a překrýt ji sterilní gázou (nebo alespoň přežehleným kusem látky). Velmi důležité je snažit se nezvyšovat bolest, což by prohloubilo šok. Proto je nevhodné užívat k dezinfekci přípravky, které štípou a pálí.
Na Klinice popáleninové medicíny používají betadinový roztok, jehož aplikace je zcela bezbolestná a dezinfekční efekt značný. Betadine (ve formě roztoku i masti) se však hodí i pro domácí použití – volně se prodává v lékárnách, je laciný a v lékárničce vydrží bez úhony tři roky, takže může být kdykoli po ruce.
Rozhodně se nedoporučuje zkoušet různé „babské rady“ typu potírání máslem či olejem, zasypávání moukou aj. Nejen nepomohou, ale často způsobí i značné další komplikace.
Mast (ovšemže dezinfekční a nepálivá!) je vhodná až později, během hojení – nikoli však přímo na ránu, ale k promaštění gázy, jež ji kryje. Pokud se i přes dostatečné chlazení vodou vytvoří puchýře, doporučuje se propíchnout je tenkou a důkladně vydezinfikovanou jehličkou. Ale nestrhávat – jsou nejlepším, ryze biologickým krytem, jež ránu chrání před vstupem infekce